Čeština English German France
František Janula

František Janula



František Janula se narodil v roce 1932 v Lysé nad Labem v České republice. Studoval na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze v letech 1950–1955 a Vysoké škole krásných umění v Paříži v letech 1967–1968. Od roku 1968 žije ve Francii, má za sebou na 100 samostatných výstav a zúčastnil se stejného počtu výstav kolektivních, a to především ve Francii a dalších zemích evropské unie. Jeho výtvarné dílo je zastoupeno ve sbírkách veřejných a soukromých v zemích Evropské unie, Švýcarska a USA.

=============­========

Dvacet let už pozorně sleduji práci Františka Januly a dnes s nadšením vidím, že se znovu vydal z úplně jiného konce do nového dobrodružství.
Přesto, že mám už ustálený pohled na jeho tvorbu,musím uznat, že toto nové dobrodružství není žádné povrchní rozptýlení, ale naopak, že je harmonicky zařazeno do těch předcházejících, tak jako hudební variace, která vytváří koncert. „Concerto grosso“.
V jedné chvíli Janulu láká především barva, o chvíli později linie a nakonec, v neustálém koloběhu, i prostor. Je to tedy střídání různých ploch stejného tvůrčího úsilí. Divím se, že tento proces nebyl ještě v naší době uznán jako jeden z nejvíce skloubených a vynalézavých. Jisté je, že velký umělec je ten, který ovládne všechny prvky kompozice svého obrazu.

José Pierre, Paříž 1991

=============­========

Přesto, že začínal být v Praze známý, ,měl František Janula odvahu opustit ji v roce 1968, když jeho země znovu upadla do diktatury. Po příjezdu do Paříže, zbavený všeho, nemluvě francouzsky, musel začít znovu. Živil se příležitostnými pracemi, aby mohl pokračovat v malování. Znal jsem ho již v té těžké době a snažil se mu pomoci, jak jsem mohl. Tenkrát maloval malé akvarely, které začínal prodávat a tisknul grafiky, jež mne upoutaly prudkou výrazností forem. Jako všichni umělci v nouzi maloval na tom, co měl po ruce : na balící papír, prostěradla, kartóny, izorel, lepenku a podle možnosti i na klasická plátna. Tato situace strádání měla alespoň tu zásluhu, že mu dala možnost, vyjádřit se na jakémkoli materiálu, čehož využil s vyjímečnou fantazií. Dnes Janula, jehož talent je již uznán četnými sběrateli a několika galeriemi ve Francii i v cizině, pracuje soustředěně na různých podkladech se stejně šťastným elánem. Výsledek : malba mnohostranných fazet, kde Janula zůstává sám sebou, vždy poznatelný pro svůj osobitý vztah k vesmíru a prostoru od kterého vlastní svůj klíč. Jako neposedný čert s náruživostí manipuluje různý materiál, spojuje v celek, krájí, stříhá, řeže, slepuje a komponuje barvy, dávajíc jim vlastnoručně vyráběný reliéf. S překvapením a obdivem jsem již dvacet let svědek této nepřetržité tvorby. Janula je dokonalý a náročný umělec, hluboké originálnosti. Zaslouží si být počítán, podle mého názoru, mezi velké malíře naší doby.

Jean Orizet, Paříž 1984

=============­========

Moje první setkání s Františkem Janulou se odehrálo před více než dvaceti pěti lety. Od té doby mě nepřestal překvapovat a okouzlovat. Vlastní zázračnou moc neustálé obnovy, která ho vede k použití nejrozmanitějších a neočekávaných materiálů. Mám chuť říci, že si vážně hraje s těmito elementy. Nebezpečná a náročná hra. Malba je riskantní skok. Malíř prohraje nebo vyhraje svou sázku. Pro toto riziko a pro tuto výhru je Janulovo dílo zvláště pozoruhodné. Toto pestrobarevné dílo, často se obnovující, které začalo více než před čtyřiceti lety v Čechách a pokračovalo v Paříži od Pražského jara, se nicméně odvíjí s naprostou logikou a harmonií. Protože Janulu obhajuji již přes dvacet pět let, raduji se z návratu jeho obrazů do jeho rodné země. Znajíc jeho přilnutí k rodným kořenům, dovedu si domyslit, jaké nyní prožívá emoce. Nepřestával je ostatně vyjadřovat ve své malbě od svého příjezdu do Paříže. Jsem přesvědčen, že návštěvník výstavy porozumí citlivosti a poezii tohoto velikého malíře, dědice dvou velkých předchůdců, Kupky a Šímy. Zaslouží si být k nim přiřazen

Francis Delille, Paříž, 1999

=============­========

Janulova malba je můj nejpodivuhodnější objev. Jeho výbušná tvorba nás překvapuje a uchvacuje již skoro čtyřicet let. Svými grafikami, kresbami, kvaši, akvarely a plátny nebo kolážemi umí vždy rozzářit formy a barvy se stejnou silou, jako například Lanskoy, kterému nemá co závidět. Také si můžeme vzpomenout na Braquea v určitém stupni vývoje, kdy jeho kompozice jsou velkolepě zharmonizovány. Toto dvojí srovnání se může zdát lichotivé, ale není. Označuje jen místo, které již dnes Janula zaujímá v současné malbě a které bude v budoucnu zastávat v mnohých muzeích a také možná i v muzeu své rodné země.

Toto ocenění mu přeji z celého srdce.

Jean – Marc Natel, 22.července 2007, Paříž


Zpět »
Publishing by Admin24
2008
© Karel Sedláček, 2008 - 2017